-- Pavouci v poštovní schránce --
Aviktor dnes nemá chuť jít s ostatníma venC#m
Bmjeho svět se smrsknul na postel a časoDpisy
Apočítá šedý vlasy před zrcadlemC#m
Bmani svoji reginu už nemiluje jako kdysiD
Anezvedá telefony / nečte maily / nevycházíC#m
Bmnechce teď vědět co se venku za zdí vlastně dějeD
Akdyž kouří z okna tak si nejdřív zapne bundu na zipC#m
Bmroztáhne závěsy a vajgl hodí do závějeD
Auž kdysi ve škole zůstával často sámC#m
Bmostatní jezdili na chaty a na koupalištěD
Aon seděl v paneláku s knížkou dokořánC#m
Bma snil o tom že špatný teď je předzvěstí pro lepší příštěD
Ave frontě na obědy rozhlížel se kolem sebeC#m
Bma když ji uviděl tak celej den měl hnedka lepšíD
Aa i když zdálo se že její vlasy neznaj hřebenC#m
Bmza celejch osm let si toho ani jednou nevšimD
Apátého března roku dva tisíce šestC#m
Bmasi v půl sedmé ráno začal psát dopisD
Ao tom že je klidně možný že mohl se spléstC#m
Bmže jeho hlava často hlouposti tropíD
Aale že cítí že chtěl by s ní býtC#m
Bmpotom hrozně se bál co ho ve schránce přivítáD
Atak přestal brát poštu pro duševní klidC#m
Bmnež další rok s maturitou opustil zwittauD
Alidi se mění s tím jak schne jim inkoust na občanceC#m
Bmuž dávno přistih se že zapomněl na její jménoD
Auž dávno nemyslí na pavouky v poštovní schránceC#m
Bmuž dávno sdílí svoje dva plus jedna s jinou ženouD
Akoupili psa a on ho každý ráno v sedm venčíC#m
Bma pak se vrací domů ke snídani do posteleD
Aa čára života je každým dnem menší a menšíC#m
Bmteď už si nedovolí chovat se tak nedospěleD
Aregina nechápe proč viktor zamyká se domaC#m
Bmve svojí pracovně kde nemá nic / jen cigaretyD
Akouká se na město a říká jí že píše románC#m
Bmve skutečnosti má napsanou asi půlku větyD
Anechce se smířit s tím že minulost už nevyřešíC#m
Bmže každej rok zmrzne zem a v květnu zase tajou ledyD
Achybí mu někdo na koho by se moh denně těšitC#m
Bmna těch pár vteřin v poledne ve frontě na obědyD
Alidi jsou směšný když šířej zvěstiC#m
Bmkterým pak stejně ani sami neuvěříD
Aže můžou bejt šťastný z cizího štěstíC#m
Bmi když jim zalízá do jejich starejch peřinD
Aže jim to vůbec nevadí / že nejsou dětiC#m
Bmže hlavní přece je: každýmu dle jeho přáníD
Aže jsou za to rádi / že slova a větyC#m
Bmnás přece v pětadvaceti už nemůžou zranitD
--------------------------------------------------------------
-- Krach na burze --
Gtohle je malý krok pro lidstvo ale velký pro mě
řekla mu kDdyž se probudila v jeho domě
a v televizi hlásili Cpřeháňky a kroupy
Gobčanku do kapsy / na Dcestu lístek koupit
Gna balkonech visí kusy schnoucího prádla
zubní pastDa padá na dno umyvadla
do termosky kafe s ruCmem a pevný boty
Guž se těší na večer / celý to: já měla fajn dDen a co ty
Gpřes tu noc jí na plicích vykvetly lekníny
Dpět set dní skládala opuštěné peřiny
neděli co neděli Cvyprat zaschlá přání
Ga pohlížet na svět jak na Dprázdnou ranvej před přistáním
Gnechala lístek na kuchyňský lince
Dže dřív žila v kružnici a teď chce žít v přímce
že chce vrátit se znova Ca pak znova každý den
Gže si udělá klíče / večer Durčitě přijde
Ca pak v práci škrábe Gjeho jméno do deseDk
Cna chodbách tančí / Gjak balerína nese Dse
Cjak starý pirát kterGý našel nový cDíl
Cv kancelářGi v praze 7 Dv holešovicíchC C
Gpo obědě na tržnici kupuje růže
má to děDlat chlap ale i ženská může
když už vydělává na svůj vlastní Cživot si sama
Ga z nebe se snáší šedý Docelový lana
Gje jak porouchaný vůz na dálnici prázdné
Dchvíli světla svítí potom všechno zhasne
chvíli stěrače stírají potom Cdéšť sklo smáčí
Gvítr trhá kořeny Dkvětů v květináčích
Gje jak nomád, co věčně hledá nový kvartýr
Dsprinter se třemi ulitými starty
její srdce našlo dům / teď Cpo letech šťastná je
Gjenže krach na burze zvýšil Dprachy za nájem
Gjejí hrdina co vynořil se během chvíle
Dpo pátým pivu a šestý tequile
aby zajistil že cesty domů Cbudou rovný
Gje jen zloděj lidí s kaperským listem Dod královny
Cvrátí se do jeho Gbytu uspěDchaná
Cje na nohách God samýho Drána
Ca místo večeře a otevřené Glahve vínDa
Cvidí svoje jméno vepsaný v GpavučináDchC C
Gnechce se hádat, jenom trochu nenávidí
Dvšechny ty hloupý a důvěřivý mladý lidi
jejich boky štíhlé / Ctváře propadlé
Gco potkává je na ulicDi v zrcadlech
Gtohle je malý krok pro lidstvo ale velký pro mě
řekla mDu když se objevila v jeho domě
a pak přes okraj malé Ccihlové zídky
Gvidí ostnatej drát a mDasožravý kytky
Cvidí samu sebe jak z Gtelevizní Dznělky
Cjak ho líbá / hází rGtěnku do kaDbelky
Cjak píše vzkaz / jak Gho pokládá Dna linku
Cjak žije v kružnici Ga on si kreDslí přímku
--------------------------------------------------------------
-- Pamětník --
Gv kuchyni pamětník pouliční války
vzpomíná jak mu dřív bejvalo Bmtřiadvacet svět mu byl bližší
Gv ulicích střelci / baseballový pálky
a každej den blokády / průvodBmy / demonstrace za vzduch čistší
Gza závěje v lednu / za slunce v září
za návrat nocí strávených v pBmarku
Gs vínem co šumí a krví v tvářích
a v nejhorším nebát se vytáhnBmout samopaly
Gna další válkuBm
Gv kuchyni pamětník života na dluh
kouká na ulice co už mu dávno Bmnepatří už se nemá kde schovat
Gprázdný jsou blokády ze starejch hadrů
na podzim odešli poslední sestBmry a bratři teď chtěl by znova
Gtelefon zvednout / zavolat domů
říct starý Bmmámě o kapesný
Ga taky vědět že v bodě zlomu
není Bmnormální na sebe vytáhnout samopaly
Gže to se nesmí
Gv kuchyni pamětník pouliční války
vzpomíná jak sám dřív přeBmvracel popelnice a metal dlažky
Gdával si s partou sraz dole u aralky
a večer pak pod mostem tajně Bmtrápili plíce tabák a vážky
Gvytáčí číslo uložený
už zas by šlapal Bmna vrzavý prkno
Gdlouho to zvoní / nikdo tam není
Bmza kopcem na nebi mraky se změnily v samopaly
Gstačilo mrknoutBm
--------------------------------------------------------------
-- Longyearbyen 9171 Svalbard --
Gv městě kde je o Dpůlnoci den
Emvybrali si místa Cv restauraci
Gona říkala že milDuje ten mráz
Ema že prý kde už byCla nerada se vrací
Ga venku létem tetDelí se chladnej vzduch
Embyli sami s přesilCou polárních lišek
Ga on věděl že to Dskončí no a pak
Emzalezou zase každeCj do svý skrýše
Gsedli si u stolu Dproti sobě
Ema chvíli tiše jen Czírali na tu krásu
Gnení jednoduchý uDtéct tam kam chceš
EmneCní jednoduchý utéct Emvšem těm hlAmasůGm
Gto město před očimDa mění se jak stín
Emvítr mu čechrá jeho Cdlouhý šedý vlasy
Gnebe se zatáhlo a Dzačal padat déšť
Ema liščím svědkům veCnku zmokla srst do krásy
Gměsto jak peřina pDak přikrylo vše živý
Emna jejich bedra tišCe svalilo svý viny
Ga všechny ideály zDměnily se v prach
Ema potom zmizely pod Ctunou černé hlíny
Gříkal že sníh a mrDáz mu trochu pomáhá
Emzapomenout jak byla Cpraha hezčí
Ga že i když v deštDi kružítek prý mokne rád
Emv hlavě Cmu pořEmád hučí z těch Amkrvavejch Gřečí
Gpak po jídle jí říDkal: co teď dál?
Emže prý všechna řešeCní jsou nutně špatná
Ga venku bylo aspoň Dmínus deset
Ema v jejich srdcích Cbylo aspoň mínus patnáct
Gříkal že nerozumí Dsvětu tak jak je
Ema proto pije denně Cláhev vína
Ga že prý můžou počDkat na polární noc
Emale ta zima uvnitř Cnebude už jiná
Ga byl to krásnej dDen / fakt krásnější než ty
Emkterý vídaj denodenCně na újezdě
Ga kolem vidí lišky D/ ptáky / oceán
EmokColní město v Embílý mramoroAmvý Gvestě
Gže lidský oči jsou Djen dvě díry do hlavy
Emříkal jí pod norskoCu vlajkou u letadla
Gnechápal proč je tDolik těžký říct že dost
Emuklidit celej dům a Cvyprat prostěradla
Ga místo lišek táhnDou páry na petřín
Ema místo oceánu piva Cna náplavce
Ga místo sněhu těžkDý kapky šedivý
Emříkaj že všechny věCci dějou se moc krátce
Gříkal, ať navštíví Dho třeba za týden
Emže nechce myslet na Cto, co teď asi přijde
Gže prý ho najde moDžná v kotvě ve tři ráno
Emže Cprý ji letos Emještě strašně tAmoužGí vidět
--------------------------------------------------------------
-- Poslední performance Daniela Moora --
A#daniel moor vstoupil dvFanáctého června nula pětGm
do prázdné Dmgalerie
usednul na žD#idli doprostřed místnosti
zatáhl závěsy Fa zamkl dveře
A#týdny se vlekly jako jeFštěrky na slunci
Gmjako svědci náhodné Dmhavárie
jako kD#apky na skle jedoucího vozu
jako hlasovánFí o důvěře
D#pak přešel podzim
a lidem začal padat do kávyGm
prosinFec
A#moorova žena Fvychovává sama čtyři Gmděti
pracuje v resDmtauraci
D#každej den do půlnoci obsluhuje na sídlišti
zpovykané oFpilé hosty
A#nejstarší syn má Fjedenáct let / půjde na gGmymnázium
teď po třech oDmperacích
může být D#rád že slyší všechno to ticho
co se po zdech Fplíží / zalézá pod kosti
D#může být rád
že vidí / že cítí / že Gmchodí
aspoň že tFak
A#léta jdou dál a Fmoorově dceři už je Gmpatnáct
taky se Dmchytla party
vlasy má D#na růžovo a střídá se v náručích
Fšedivějících třicátníků
A#terciánky Fberou ji teď mezi sebe
Gmkupujou trávu od Dmkluků z kvarty
schází se D#u kostela a každej pátek večer
buďto na nádražce nebo Fna slamníku
D#a v půl druhý ráno
potmě hledaj cestu dGmomů
nazpátFek
A#na divoký šárce Fletos v lednu
napadla sGmpousta sněhu a mezi záDmvějemi
D#žlutý vlčí oči pozorujou město pod sebou
jak dýchá / jak mu Ftváře planou
A#v obývácích Flidi jak igráčci
Gmv očích maj záznamy všech výher / pDmroher / remíz
je za remízu bod / zD#a výhru tři
no a za prohru Fdlouhý a těžký ráno
D#nad galerií
snáší se poslední Gmvločka
přišlo jFaro
--------------------------------------------------------------
-- Co s malým Adámkem --
F#mvšem jim bylo osmnáct když obsadili nejlepší Amísta
Dmalej adámek s julií v zaplněným Akině
Dkamarádi budou se mu smát že zesláb a F#mvyměk
Da místo na dno půllitru teď kouká se na světla Avýstav
F#mvěděl, že rád by ji objal a držel než budou sAtarý
Da možná s lahví vína jen tak sednul si k závodní Adráze
Dmožná ji jakoby náhodou položil do trávy F#mna zem
Da koukal se jak dole závoděj motokAáry
F#mmožná ho nechá se před sebou shýbat a po břiše pAlazit
Da on to udělá a ztratí už navždy v jejích očích jAméno
Dlepší je zdolávat everest v sandálích nejtěžší sF#mtěnou
Dnež stydět se před světem vždy když dva lidé jsou Anazí
F#mčlověk je slizkej a bílej a vypadá potom jak Akostra
Dzatím mu stačí že záviděj všichni její starý Aznámý
Dmožná že jednou ten everest nakonec zdolají F#msami
Dje přece skvělý mít plány který se nemůžou Aposrat
F#mjulie čeká na adámka před pátou u motoArestu
Dschválně si zrušila oslavu a on si přesunul Aschůzky
Da potom chlubí se že mluví švédsky a on zase F#mrusky
Di když oba zvládnou stěží zeptat se správně na Acestu
F#mmožná že ztratí se za městem a po ránu budou se Avracet
Da všechny obavy jak pára na chvíli za obzor Azmizí
Da budou nazí a krásní jak ti dokonalí v teleF#mvizích
Dadámek po cestě domů zase splete se na křižovAatce
F#ma potom visí jí na rtech a ona říká mu na co teď Amyslí
Dkolem je vyprahlá poušť a rychle docházej zásoby Ajídla
Da při každý otázce slabika váží jak F#mcihla
Dproč tíha týhle chvíle vysává z plic všechen Akyslík
F#mmožná že vrátí se domů a slíbí si splnit svý Apřání
Da budou po cestě mávat na ty kteří neví co Adělat
Dadámek vryje svůj podpis do jejího bílýho F#mtěla
Dje přece skvělý mít plány / je přece tak skvělý mít Aplány
--------------------------------------------------------------
-- Ernie --
Gernie měl po ránu okno jak blázen
A9sus4takhle se stávaj z lidí navěky zrádci
Cvytěsněj z hlavy přežitý fráze
C/Ha pro jistotu spláchnou všechny A9sus4připomínky
Gřeknou si, že přišel čas vytrhat stránky
A9sus4začít vstávat v šest / možná si najít práci
Czahodit klíče nebo vyměnit zámky
C/Hpřestat vyhlížet bod kde se A9sus4protínaj přímky
Cz okna když před spaním kouká
Emulice nekončí / černí psi Dza stromy
GFabie / Corrolly na předzahrádkách
A9sus4v hospodě chlapům už odmítaj dolít
Cz okna když před spaním kouká
Emspálení motýli ztrácejí Dvědomí
Gpodlaha ložnice kluzká a vratká
A9sus4a z východu křičí dva panáci v poli
Gernie má strach chodit sám po trati
A9sus4v týhle čtvrti prý ležej jen samý pasti
Caspoň že vypadá to že se tu dva lidi ztratí
C/Haspoň na tenhle úkol je snad A9sus4město dost velký
Gmůžou v něm v pohodě oba žít spolu
A9sus4stačí vytáhnout blok / v něm si rozdělit části
Cuprostřed nechat malou neutrální zónu
C/Ha v ní chodit na A9sus4panáky do večerky
Cz okna když ráno se kouká
Emnový den rodí se / Dnový den / starý cíl
Gautobus do práce odjíždí s prázdnou
A9sus4a nad řekou mlha jak vojsko se řadí
Cz okna když ráno se kouká
Emhadráři bez vizí kDouří na silnicích
Gnemluví / šeptají / slova jim váznou
A9sus4ztratili jména když pláchlo jim mládí
Gloni v září v sáře vybouchly saze
A9sus4teď bydlí na újezdě s kámoškou z dětství
Cmáma má strach z trávy / z extáze
C/Hve velkým městě prý A9sus4bývá to běžné
Gernie zas vysává blond vlasy z peřin
A9sus4újezd je pro něj jak vedlejší vesmír
Ca lepší je doufat než opravdu věřit
C/Hže ona má život v němž se A9sus4obejde bez něj
Cz okna když k večeru padá
Emulice bortí se / mDizí do neznáma
Gbaráky z betonu drolí se na prach
A9sus4ta noc bude špatná
Csáře je dvacet a ráda
Emchodí pít víno se Dstaršíma klukama
Gpřes den pak učí se na zkoušku z makra
A9sus4je rok dva tisíce patnáct
--------------------------------------------------------------
-- Kosovo--
Fhranice jsou už zavřený a jícny pušek hladoví
A#albánka sama v přízemí se schovává před vojáky
Fpod betonovým schodištěm a ztrouchnivělým trámovím
A#odvrací hlavu od křoví kde často číhaj přízraky
Dma vlhký šedý pondělí jí smáčí vlasy ostošest
A#když přemýšlí o nevinných co nezůstali nevinní
Dma její tvář je průsvitná jak starý bílý palimpsest
A#a v noci po ní volají zlí poltergeisti ze skříní
Fteď její dům je cizí hrad a její tělo cizí chrám
A#když zavře oči / zdá se jí že země kolem ní je jiná
Fa svědomí ji polyká jak černá tlama dokořán
A#jak velkej pták co v hlavě hnízdí / každou noc se připomíná
Dmjiný děti z jinejch států učí se střílet ze stejnejch pušek
A#na stejnejch hrobech potom leží stejně popravený u zdi
Fobčas jim chybí druhá půlka / druhá půlka stejný duše
A#která chytí je za ruku / chytí / chytí a nepustí
Fhranice jsou už zavřený a vojáci se řítí vpřed
A#a nejdřív místo do lidí střílejí do osobních tygrů
Fa dobrý zprávy nepřichází / kdy nějaká přišla naposled
A#snadný je najít nový cíle / krvavý nebe slaví výhru
Dmalbánka opustí svou skrýš a zbyde po ní jenom stín
A#jako když hodíš sníh do vody a on v ní zmizí jak zlý slova
Dmlidi jsou ve všech zemích stejný / vyrostli ze stejnejch plín
A#to A#jenom některý z nich mají ještě furt za co bojovat
A#sedmdesát jedna lidí vařených v mrazícím boxu
A#cesta za životem končící v paradoxu
Fsrdce chce brečet mozek se stydí
Fnejen pro těch sedmdesát jedna lidí